Léčivá terapie pomocí Ayahuascy a jiných posvátných rostlin nabízí šanci bleskové transformace a rychlého vyléčení různých problémů. Zároveň je třeba tomuto léčení dopřát čas a takzvaně se s rostlinami a jejich kombinacemi nepřepálit. Mělo by to být pod vedením zodpovědného, znalého a laskavého člověka, který následuje prověřené tradice a zná pravidla diety.
Lěcení druhých pomocí posvátných rostlin se věnuji od roku 2008. Našel jsem druhý domov v ekvádorské Amazonii, kde sem odjel za studiem u domorodých šamanů, kteří jsou držiteli znalostí o tom, jak silné amazonské medicíny bezpečně používat. O několik let později jsem také založil vlastní léčivé centrum v ekvádorské provincii Pastaza, kde pořádám léčivé pobyty s Ayahuascou a diety pro pacienty a studenty rostlin (www.vypravadoamazonie.cz).
Během práce jsem si všiml, že mnoho lidí přichází k Ayahuasce ve velkém očekávání. Touží po rychlé a intenzivní transformaci nebo nebo vyléčení různých problémů. Častokrát se tak i děje. Mnoho lidí potvrdilo, že jim Ayahuasca dala během jednoho sezení více, než jim daly jiné formy terapií za celý rok. Za jednu noc se zbavili problémů, kterých nemohli dosáhnout během let chození za doktory, psychology a léčiteli, nebo meditací či čínskou medicínou.
Ayahuasca je tak silná, že léčení s ní se musí dokonce dávkovat postupně, protože by jinak mohlo dojít k přepálení. Lidé, kteří se vrací z různých center v Amazonii, přicházejí někdy i v horším stavu, než ve kterém tam šli. Bývá to proto, že se dostali do rukou lidem, kterým na nich příliš nezáleželo. Mnohem více je zajímalo, aby jim člověk zaplatil. Takoví potom neváhají dát člověku během krátké doby vše, o co si řekne (třeba Ayahuascu s durmanem, aby byly silné vize). V Amazonii není těžké narazit na šamany, kteří člověku více ublíží než pomohou. V Evropě zase pracují nezskušení lidé, kterým se dostaly do ruky silné hračky, se kterými však neumí zacházet.
„Toto je umění, které se nelze naučit přes noc. Budete se učit krok za krokem.“ – Don Carlos Landazuri, 76letý šaman kmene kičua
Lidé přicházejí nalákáni různými videi na YouTube nebo příspěvky na Facebooku, které jim vytvoří falešné představy. Je to dáno tím, že lidé na internetu mají tendenci stavět věci do lepšího světla, vychloubat se nebo hrát si na učitele v době, kdy jsou teprve v začátcích své cesty s rostlinami. Dalším důvodem také bývá naplnění kapacit výprav nebo ceremonií a vydělání více peněz. I amazonští indiáni velmi často podléhají pokušení vidiny peněz. Nebo šanci získat moc, slávu či ženy.
Narazil jsem tedy na případy lidí, kteří přijdou do Amazonie pít Ayahuascu třeba desetkrát během dvanácti dní, nebo na kombinace s dalšími velmi silnými rostlinami během krátké doby, včetně durmanu a kaktusu San Pedro. Běžné jsou i kombinace s žabími jedy (Kambo a Bufo Alvarius) nebo prášku rapé vyrobeného ze silných rostlin, nebo izoláty jako N,N-DMT nebo 5-MEO-DMT. Ayahuasca bývá nahrazována analogy jako je syrská routa, v domnění, že budou fungovat stejně, protože dochází k obdobných chemickým reakcím. Jak účastníci, tak i pořadatelé jsou přesvědčeni, že je to dobrý nápad.
Ne každému musí být tyto kombinace ku prospěchu a ne vždy více znamená lépe. Je dobré nutné vědět, že takové expresní terapie mohou vyžadovat dlouhou dobu zvykání si na novou realitu. Rostliny vyžadují nejenom to, abychom podstoupili ceremonii. Vyžadují, abychom změnili naše konání. Někdy si řeknou o změnu práce, změnu přátel a životního stylu. Pokud se člověk s rostlinami přepálí, může se po návratu do starého cítit v psychologické tísni i několik let. Cítí se pak nervózní, neuzemněný a vyčerpaní napětím. V lepším případě si své problémy uvědomuje, v tom horším je zaslepený a dělá další přešlapy.
Ayahuasca a jiné rostliny, se kterými se v Amazonii drží diety, často vyžadují i období takzvané post-diety. Je to doba po sezeních, kdy už jsme se třeba vrátili domů, je ale třeba dále dodržovat určité zásady chování a stravování. Může to znamenat třeba nepití alkoholu, nebo vynechávání večerních velkých jídel, nebo nepodnikání žádných adrenalinových sportů. Může to znamenat i nutnost mít mnoho času sám na sebe, na pobyt v přírodě a přemítání v ní.
Léčitel by měl tedy dobře odhadnout, jak silné rostliny a během jaké doby dát. Posílit člověka na cestě tím, že ho nabije pozitivními a ochrannými energiemi. Provede ho pouze tolika pracemi, kolik je pro něj zdravé. Měl by být také velmi zodpovědný a držet se i přes naléhání klienta prověřených metod. Pokud došlo u klienta k nerovnovážnému stavu, měl by vědět, jak v takovém případě zasáhnout tak, aby ho znovu harmonizoval. Domorodci kmene šipibo tomu říkají „narovnání diety“ a mají k tomu účelu specializované písně icaros. Indiáni kičua v Ekvádoru zase provádějí očisty nebo podávají uzemňující nápoj z tabáku.
Student na cestě rostlin by měl být velmi opatrný s kombinováním silných rostlin najednou v krátké době. Zejména pokud se to takto nepraktikuje u tradic, kde studuje. V dneším globalizovaném světě se můžeme naučit mnoho tradic a mnoho metod, které ale v kombinaci nemusí přinést kýžené dobro. Může docházet ke srážkám mezi rostlinami a porušení jejich diet. Je snadné si něco koupit na internetu, nebo fouknout do nosu, těžší už může být si poradit s tím, co přijde potom. Každý krok vedle se citelně projeví v tom, jak prožíváme realitu.
Rostlinní učitelé jsou podobní těm lidským. Každá rostlina má svou vlastní kvalitu, svou vlastní povahu, svou energii a svůj způsob, jak učí. Ne všechny osobnosti se však snášejí se všemi. Amazonští indiáni říkají že rostliny umí být „žárlivé.“ V Amazonii není výjimkou, že se adepti při nedodržení diet a po smíchání nežádoucího dostanou i na stezku smrti.
Právě z tohoto důvodu se při mé práci opírám o dvě silné domorodé tradice, tu od indiánů kičua z Ekvádoru, a také o tu od domorodů šipibo z Peru. Postupuji přesně podle metod, které jsem se od nich naučil a nevybočuji z nich. Nepodléhám také tlaku pacientů, kteří by chtěli vše příliš rychle. To nám dává jistotu dobrého výsledku, který bude trvale přítomný v našem budoucím životě a poskytovat nám stabilitu a pozitivní energii.
Je pravda, že jako domorodí lidé z Evropy se od domorodců na různých koncích planety lišíme. Naše energie jsou jiné, a naše mysl je jinak nastavená. Nejsme Amazonští indiáni, kteří jsou na rostliny jinak připraveni. Není to však tak, jak někteří tvrdí, že „Ayahuasca pro bílého člověka není“. Nemyslí si to ani moudří staří šamani, které jsem na své cestě potkal. Záleží spíš na tom, jak moc jste schopni se Ayahuasce otevřít a přijmout to, co s ní přichází. Někteří lidé přicházející do Amazonie z Čech se dokáží s Ayahuascou napojit na energie přírody a „uvidět“ některé věci ještě lépe, než někteří amazonští šamani. Dá se tedy mluvit o schopnosti, která je individuální. Ayahuasca si očividně nevybírá své učedníky podle pleti, není rasistka. Naopak, z nějakého důvodu si volá své lidi z Evropy a musíme ji v tom respektovat.
Při léčení bychom se měli ale držet prověřených domorodých metod, volit ty správné učitele a dávat pozor na přepálení se, třeba příliš velkým počtem ceremonií nebo nebo na kombinací rostlin v krátkém časovém úseku. V neposlední řadě pak držet správné diety. Své šamany si pečlivě vybírejme a pak jim dopřejme čas, aby pracovali tempem, které je pro nás bezpečné. Může to znamenat i to, že ne vždy budeme při Ayahuasce vidět vize, nebo cítit něco velmi intenzivního. Nebudeme třebas zažívat ty nejvyšší stavy osvícení, či okamžitě ztrácet všechny své problémy a nemoci. Třebas nebudeme chvílemi cítit vůbec nic. Uvnitř nás se však něco děje a později se budeme opírat o toto něco, co jsme si dříve trpělivostí vybudovali.